Historie

Historie ostrova je velmi dlouhá a bohatá. Německý archeolog Wilhelm Dörpfeld proslul svojí teorií, že současná Lefkáda je homérovská Ithaka. Podle Dörpfelda v oblasti dnešní vesnice Nidri na jihozápadě ostrova stál Odysseův palác.

Lefkáda byla osídlena Korinťany v 7. století př.n.l., kteří v severní části ostrova zbudovali pevnost. Korinťané rovněž zničili spojnici s pevninským Řeckem a přeměnili tak původní poloostrov v ostrov. Během řecko-perských válek hrála Lefkáda roli důležitého spojence na straně ostatních nezávislých řeckých měst. Podle historických záznamů Lefkáda poslala své lodě do bitvy u Salaminy.

V průběhu své rané historie následně ostrov patřil Makedoncům, Římanům, Byzantinům, Frankům, Turkům, Benátčanům, Francouzům a Britům. Součástí Řecka se ostrov stal až v roce 1864. Všechny tyto národy a civilizace Lefkádu ovlivnily a zanechaly zde patrné stopy.

Frankové Lefkádu ovládli počátkem 13. století, kdy dobyli Konstantinopol. Turci při svém tažení Balkánem ovládli Lefkádu roku 1479 a pod jejich nadvládou zůstal ostrov až do roku 1684.

Největšího rozkvětu Lefkáda zažívala během nadvlády Benátek v 17. a 18. století. Lefkáda tehdy ekonomicky vzkvétala a z hlavního města se stalo centrum obchodu pro celou západní část Řecka. Benátskou vládu ukončil Napoleon Bonaparte a Lefkáda se tak stala součástí francouzského panství.

Angličané se na Lefkádu dostali počátkem 19. století, kdy okupovali i ostatní Jónské ostrovy. Během anglické nadvlády se řečtina stala úředním jazykem, místní dopravní infrastruktura se výrazně zlepšila. Během tohoto období Angličané Řekům pomáhali v jejich boji proti turecké nadvládě. Roku 1864 uzavřeli Angličané s Řeckem dohodu, podle které se Lefkáda spolu s ostatními Jónskými ostrovy stala součástí nově vzniklého řeckého státu.